Sv. Alžběta | Galerie v kapli
  • Svatá Alžběta Durynská (7. července 1207 - 17. listopadu 1231) byla uherská princezna, která žila v Německu, provdala se za durynského vévodu Ludvíka, brzy ovdověla a věnovala se péči o chudé. Její svátek se slaví v katolické církvi 17., v luterských církvích 19. listopadu.

    Alžběta byla dcerou uherského krále Ondřeje II. (1175 - 1235) a jeho manželky Gertrudy Meranské. Narodila se buď na hradě Sárospatak (asi 50 km jižně od Košic), podle jiné legendy v dnešní Bratislavě a už jako čtyřletá odjela ke dvoru durynského vévody Ludvíka IV. na hradě Wartburgu u Erfurtu a roku 1221 se za něho provdala. Roku 1223 se setkala s františkánskými mnichy a nadchla se pro ideál chudoby svatého Františka z Assisi. Její manžel ji v tom podporoval, a když musel roku 1226 zastupovat císaře Fridricha II. na sněmu v Itálii, svěřil Alžbětě správu země. Durynsko právě postihly povodně a mor a Alžběta rozdala potřebným, co mohla. Prodala slavnostní roucha a ozdoby apod. Ve Wartburgu postavila špitál pro nemocné, kam denně docházela. Roku 1227 Ludvík v Itálii zemřel na mor, což byla pro Alžbětu velká rána; když se to dozvěděla, řekla prý:

    „Je mrtev. Jako kdyby pro mě dnes zemřel celý svět.“

    Rodina ji chtěla znovu provdat a dokonce ji kvůli tomu věznila, ale Alžběta odmítla. Na příkaz svého přísného zpovědníka opustila své tři děti, odešla z Wartburgu do Marburgu a připojila se ke třetímu řádu sv. Františka. Také v Marburgu postavila špitál, kde sama denně sloužila a ve věku 24 let zemřela buď na mor, anebo fyzickým vyčerpáním.

    Život mladé a zbožné vévodkyně Alžběty vzbuzoval pozornost už za jejího života a po smrti mohla být neobvykle brzy, už roku 1235, papežem Řehořem IX. prohlášena za svatou (kanonizována). Nad jejím hrobem byl v letech 1235 - 1238 postaven velkolepý gotický chrám, kde byly její ostatky za účasti císaře Fridricha uloženy ve zlatém relikviáři, který se zachoval. Od 13. do 15. století byl chrám svaté Alžběty v Marburgu jedním z nejslavnějších poutních míst v Německu. O jejím životě vnikla řada velmi rozšířených legend a její podoba je na freskách v kostele svatého Františka v Assisi i jinde. Je jí zasvěcena gotická katedrála v Košicích, chrám v Budapešti a mnoho dalších. Životopis svaté Alžběty napsal také Tomáš Štítný ze Štítného.

    Za reformace vyplundroval hesenský vévoda Filip I. marburský chrám, část kořisti však musel vrátit, když ho císař Karel V. zajal. Jeden z relikviářů ukořistili za třicetileté války Švédové a je dnes v Národním muzeu ve Stockholmu. Velká část ostatků je v kostele svaté Alžběty ve Vídni.

    Svatá Alžběta byla uctívána i u nás: Alžběta bylo jedno z nejběžnějších českých jmen, podle ní se jmenuje řád Alžbětinek s nemocnicí na Slupi a na Karlově mostě v Praze je sousoší J. Brokoffa z roku 1707, kde je svatá Alžběta vpravo vedle svaté Barbory.